Separační úzkost

Separační úzkost mi vždy prozradí, jaký vztah mají klienti dlouhodobě se svým psem. V tomto případě neberu v potaz malá štěňata, která teprve získávají zkušenosti nebo pejsci dovezeni čerstvě z útulku. Pokud vám pes věří, jsou nastavená pravidla a vytváříte psovi klidné a bezpečné prostředí, není důvod, aby pes se separační úzkostí bojoval. Pokud ale pes se separační úzkostí bojuje např. ale i po dvou letech společného soužití, je jasné, že nejsou naplněny základní potřeby psa a tím pádem neni v harmonickém vztahu se svým páníčkem. Cílem výchovy je mít vedle sebe vždy vyrovnaného, sebevědomého psa, který nebude mít problém zůstat doma sám i několik hodin, protože ví, že si může odpočinout, zatímco páníček není v jeho přítomnosti.

Často si za vytvoření separační úzkosti u psů můžeme svou přehnanou péčí a "nedopřáním" času, kdy by pes měl být o samotě. Je potřeba si uvědomit a nastavit se, jestliže psa nechám někde o samotě, neznamé to, že pes bude trpět a že mu budeme chybět. Začátky takto velmi často působí a jako smečkovité zvíře pes touží po přítomnosti kohokoliv. Je ale potřeba si uvědomit, že chceme mít v budoucnu vedle sebe psa sebevědomého a ne ustrašence, který nebude moci být chvíli sám, aniž by kňučel, štěkal nebo ničil nábytek.

Jak tedy pejskovi se separační úzkostí pomoci?

Naším úkolem je psovi vysvětlit, že dočasná samota je v životě normální a běžná, a že není důvod být ustrašený a úzkostlivý, kdykoliv nejsme doma. Pokud si tedy domů přivedete štěně nebo pejska z útulku, učte už od začátku, že pejsek s vámi nemusí být ve stálem kontaktu a nemusíte si být navzájem stále přítomni. Zkrátka nechcete, aby se stal pejsek vaším ocáskem a měl potřebu vás nutně následovat doma kamkoliv se hnete. Začněte tím, že pejskovi ukážete, že i když jste spolu momentálně v jedné domácnosti, nemusíte spolu vždy nutně být v jedné místnosti. Např. pokud jste na home office, nechte pejska odpočívat počas vaší práce v jiné místnosti. Nenechte se následovat do sprchy a na toaletu. Pokud se díváte v obýváku na film a rozhodnete se jít si udělat čaj do kuchyně, nenechte svého psa, aby vás nutně následoval a hlídal si vás. Učte svého psa, že hlídání si vás není jeho úkol a povinnost a posílejte ho zpět na místo, kde do té doby odpočíval. Stůjte si za svým a buďte důslední.

Kapitola sama o sobě jsou příchody a odchody z domu. Někdo vám bude radit, že je hloupé se svým psem nepřivítat, když vidíte jakou má radost při každém vašem příchodu. Nechám to zcela na vašem rozhodnutí. Já se se svými psi ale ani nevítám a ani neloučím, minimálně ne v začátcích, kdy chci a potřebuji psovi vysvětlit, že budu přicházet a odcházet z domu každý den a není nutné být z toho vždy rozrušený (i když je to rozrušení pozitivní). Vím totiž, že kdybych takto vzrušeného psa přivítal hned v moment kdy vstoupím do bytu, podpořil bych jeho chování a dal bych mu v podstatě za pravdu, že samotu beze mě "přežil" a už konečně nemusí být sám. Já ale chci naopak psovi ukázat, že být chvíli o samotě je normální a chci ho podpořit spíše klidu a vyrovnanému chování, než rozrušení se nad mým příchodem. Když tedy přijdu domů, psovi nejprve v klidu ukáži, že si nepřeji být poskákán. Od tohoto momentu psa ignoruji. Odložím si tašky s nákupem, převléknu se a až poté psovi věnuji svou pozornost. Za jeho klidnou energii a klidný projev. Pes velmi rychle pochopí, že si mou náklonost získá spíše svým klidem, než radostným skákáním, vyštěkáváním nebo okusováním.

Při odchodech doporučuji se se psem neloučit a suveréně z domu odejít. Chovat se, jako kdyby tam pes nebyl. Před odchodem psovi nedávat pozornost a pokud možno ani při samotném odchodu. Chceme opět psu ukázat, že se neděje nic vyjímečného, z čeho by měl být rozrušený. Člověk má potřebu se se psem rozloučit, protože se to tak mezi lidmi běžně dělá. Pokud si ale doma nějaký čas psa nevšímám a poté se začnu připravovat na odchod a u toho se loučit se svým psem, zároveň mu tím říkám "celou dobu jsem na tebe nepromluvil, ale teď odcházím, mluvím na tebe, loučím se s tebou - je to něco vyjímečného" a takto mluvíme na psa, který nám nerozumí, ale cítí a slyší náš provinilý hlas, protože tam chudáka necháme samotného. Jediné co v našem projevu pes slyší je "bojíš se oprávněne, nechám tě tu teď šest hodin samotného, snad to zvládneš chudáčku". Pes z nás potřebuje cítit klid a že se opravdu nic neděje. Nechce slyšet náš provinilý hlas při odchodu, protože to v něm podporuje nejistotu a nervozitu. A pokud je pes nejistý, necítí se bezpečně.

Velkým pomocníkem při separačních úzkostech může být naučení psa odpočívat v kleci. Z lidského pohledu by někomu klec mohla připadat jako vězení pro psa. Pokud ale pejska naučíme v kleci odpočívat, spíš než vězením se stane toto místo pro psa jeho doupětem, kde si bude moci odpočinout, než se páníček vrátí. Klec má několik výhod. Pejsek má ohraničený prostor, tudíž nemůže chodit po bytě jak a kdy se mu zlíbí, "nesonduje" kdo chodí za dveřmi a nemusí tak neustále vymýšlet, co by mohl dělat. V kleci je odpočinek řízený. Díky kleci máme jistotu, že nám pejsek doma nic nezničí, když má dlouhou chvíli. A velkou výhodou je, pokud má pes klec správně naučenou a bere ji jako své doupě, že ji můžete brát s sebou kamkoliv na dovolenou a psovi tak udělat příjemné místo např. i na hotelovém pokoji. Jestliže pes pochopí klec, zpravidla nemá problém ani s přepravním boxem v autě. Vždy svým klientům tyto přepravní boxy do auta doporučuji. Pejsek si zde během jízdy (zvláště během těch delších) opět odpočine víc, než když cestuje na zadních sedačkách a jsem přesvědčen, že je to i varianta bezpezpečnější.