Přirozené potřeby psa

Co tedy o nás pes doopravdy potřebuje? Budu se to snažit zjednodušit. Pes se chce cítit v naší přítomnosti především bezpečně. Chce u nás mít klidné a srozumitelné prostředí. Potřebuje mít plný žaludek. Fyzické a psychické vytížení úměrné typu plemene psa a dostatek kvalitního odpočinku. Pokud toto svému psovi dopřejete, naplníte jeho přirozené potřeby a pes se vám zcela oddá. Buďte pro psa jeho leaderem, který ho provází životem, nastavujte pravidla, hranice a mantinely a pomáhejte svému psovi rozhodovat se správně v různých situacích tak, abyste v budoucnu vedle sebe měli sebevědomého a rozumného parťáka, se kterým budete po zbytek vaší společné cesty životem v symbióze určitého klidu a porozumnění si navzájem. Ačkoliv je dnes teorií miliony, jestli pes je nebo není smečkovité zvíře, tak ze svého vlastního pohledu za sebe říkám, že ano. A pokud budete pro svého psa sebevědomý, asertivní, klidný a důsledný leader, který si umí stát za svým, věřte mi, že váš pes vám bude naprosto oddaný, bude šťástný a spokojený. Jako smečkovité zvíře totiž ucítí, že veškerá zodpovědnost za jeho život přechází na vás, pes nebude muset nic řešit, bude si žít svůj klidný život a věřit vám, že se o vše postaráte vy, postaráte se o naplnění jeho životních potřeb a on se tak ve vaši "smečkovité" hierarchii bude moci zařadit za vás.

Jak naplnit přirozené potřeby psa v praxi?
Začněme tou nejjednodušší. Pes chce mít plný žaludek. Nic složitého. Zde je to velmi jasné. Zkrátka vašeho pejska nakrmíte podle jeho potřeb. Zde bych jen doporučil - dopřávejte vašemu psovi kvalitní krmivo. Zajímejte se o složení pokud pes dostává granule. Zde se nevyplatí šetřit. Sledujte, jestli vybraná strava vašemu psu sedí. Z pohledu toho, jestli je pes dlouhodobě zdravý a nebo jestli výživové hodnoty odpovídají fyzickému vyžití psa.

Klidné a srozumitelné prostředí je o našem vnitřním nastavení, rozpoložení a vyzařování naší energie. V praxi to znamená, že pes z nás cítí klid při rozhodování a zachování se v různých situacích. Venku to může být při společných procházkách, kdy pes vnímá, jak ze zachováte v různých situacích, např. pokud k vám přiběhne cizí pes na volno, nebo kolem vás proběhne běžec, projede hlučná dodávka, nebo když svého psa máte navést na jezdící schody v metru atd. V těchto a milionech dalších situacích ve vás váš pes potřebuje oporu a potřebuje vidět, že situaci v klidu a s rozvahou vyřešíte za vás oba.

Srozumitelné prostředí znamená, že máte se psem nastavené hranice, mantinely, a pravidla, která ideálně platí pokaždé stejně. Lidé mi často říkají, že si poté připadají jako generálové. Že psovi jen něco přikazuji, odmítají, upírají a že si pes vůbec nemůže rozhodnout o ničem sám. Pokud na to budeme koukat opět z našeho lidského pohledu a vnímat se jako diktátoři, tak nebude snadné mít poté se svým psem harmonický vztah. Nechceme být generály, ale chceme být leadery, kteří psovi nastaví hranice a pravidla. Pokud ale chápeme, že pes chce sebevědomého, rozhodného leadera přirozeně následovat, tak bude i tato naše pravidla bez pohrdání námi respektovat. Pokud nám pes může věřit, je nám oddaný a s nastavenými pravidly nebude mít problém. Pes našemu lidskému světu nerozumí, ale díky pravidlům je schopný fungovat a spolupracovat s námi tak, aby byly spokojené obě strany. Pokud ale pravidla a hranice nastavené nejsou, tak si vždy pes vymyslí pravidla svá. A většinou to jsou pravidla nám na škodu, která nám vadí. Může to být nadměrné skákání po lidech, tahání na vodítku, štěkání na ostatní psy, kousání nás do rukou, vynucování si pozornosti, vykonávání potřeby doma atd.

Pes je zvíře, které by mělo odpočívat 14-18 hodin denně. Odpočívat ale znamená odpočívat kvalitně a ideálně nerušeně. Snažím se klientům vysvětlit, že pokud pes kvalitně neodpočívá, může i to být důvod, proč se kolikrát chová podrážděně, přecitlivěle a působí roztěkaně. Je to stejné, jako kdyby člověk místo 7-8 hodin denně, spal jen 3-4 hodiny. Vydržíme to, ale často jsme pak podráždění, přešlí, nejsme schopni se soustředit a nebo přemýšlet tak, jako když jsme řádně vyspalí. Pes má právo na odpočinek a my bychom mu ho měli nerušeně dopřát. Svého psa ale musíte kvalitně odpočívat naučit. Opět díky vašim nastaveným pravidlům. Pes by měl chápat, že je v pořádku a žádoucí si odpočinout, pokud vy odcházíte do práce, školy nebo na nákup. Pes nemusí být vašim ocáskem, pokud si jdete dát do koupelny sprchu nebo pokud si chcete uvařit čaj v kuchyni. Může v klidu zůstat ležet na svém místě v jiné místnosti, zatímco vy se budete věnovat jiným věcěm. I toto je ale psa potřeba naučit. Pokud to psovi neukáži a nevysvětlím, vymyslí si pravidla svá, to znamená, že mě bude všude následovat, štěkat a vít když opustím dům, cupovat věci v bytě a tím pádem nebude odpočívat. Když pes dostatečně kvalitně neodpočívá, není naplněna jedna z jeho základních potřeb.
Fyzické a psychické vyžití je pro vašeho psa velmi důležité a může, ale i nemusí spolu souviset. Unavit psa fyzicky i psychicky bylo mělo být vždy uměrné plemenu vašeho psa. To znamená jeho velikosti, předpokladům pro práci, povaze, ale později třeba již vašim společným zažitým návykům (pokud je pes zvyklý dva roky s páníčkem každý druhý den chodit běhat a najednou se přestane, těžko bude moci páníček očekávat, že od této chvíle už dokáže pes celý den jen odpočívat na gauči). U pracovních plemen (ovčáci, ohaři, teriéři, border kolie, dobrmani atd.) vždy klientům doporučuji, aby svým psům nahradili jejich přirozenou práci (pro kterou byla tato plemena šlechtěna - pasení, lovení, norování, vystavování zvěře, nošení kořisti, vyhledávání lidí v sutinách atd.) jinou společnou prací, kterou tím psovi nahradíte jeho práci přirozenou. Ve štěněcím věku (cca do jednoho roka) vždy doporučuji začínat se základními cviky - pilování základní poslušnosti. Chtít si v tomto období se svým psem vytvořit kontakt - stát se středobodem vesmíru. Pracovat na společných procházkách, které mají řád a pravidla. Ale zároveň samožřejmě psovi dopřát I volnost na prozkoumávání světa. Se psy staršími cca od jednoho roku poté doporučuji mít společnou zálibu, kterou pes bude brát jako náplň své práce s vámi. Pokud si tedy člověk pořídí např. border kolii nebo australského ovčáka, s největší pravděpodobností nebude pes s vámi chodit pást ovce a zahánět stáda do ohrady, ale můžete spolu být výborný tým v dogfrisbee nebo třeba dogdancingu. S ohaři nemusíte nutně chodit na lovecký výcvik, ale běhejte s nimi např. canicross. Jestliže s belgickým ovčákem neděláte služební kynologii, věnujte se třeba sportovní kynologii. Během těchto společných aktivit si totiž vytváříte se svým psem pouto a určité napojení se na sebe. Pes bude zvyklý s vámi pracovat a bude to brát jako své poslání. Pokud i tak člověk nemá z nějakého důvodu čas věnovat se se svým psem takovým aktivitám, minimem by měly být aspoň disciplinované procházky. Pes jehož fyzická a psychická aktivita je běhání po zahradě a štěkání na vše co se hýbe za plotem nebo pes, který je v nejbližším parku nebo za barákem denně vypuštěn na volno s ostatními psy, aby se "vyběhal", totiž nepracuje. Zde se pes jen učí, že je větší zábava se všemi okolo, jen ne s vámi. Proto člověk nemá např. přivolání od ostatních psů. Středobodem vesmíru se stanete pro svého psa tehdy, jestliže veškerá práce a zábava bude s vámi. Bude naplněna jedna z jeho přirozených potřeb - tedy pracovat. Pokud dopřávám psovi běhání s ostatními psy, nenaplňuji jeho potřeby, ale jen mu dopřávám zábavu. Tím nechci říci, že kontakt s ostatními psy není důležitý. Pes potřebuje vědět, že ostatní psi existují, měl by umět se správně seznamovat a může mít své psí kamarády. (viz. Jak správně psa socializovat)

Určitě i vy sami znáte pocit, kdy se v blízkosti někoho cítíte víc jistí, klidní, uvolněnější, víc v bezpečí, než v blízkosti někoho jiného. A je jedno, jestli je to někdo z vašich rodičů, partnerů, kamarádů, kolegů v práci aj. Ale cítíte to. S někým se prostě cítíte příjemněji. Podobně to vnímá a cítí i pes. Pes potřebuje klidné, srozumitelné a bezpečné prostředí. Jen mu to opět musíme dopřát a zabezpečit z jeho psího pohledu. Ne z našeho lidského. Pes v nás potřebuje cítit oporu, ale hlavně chce vidět, že veškeré situace, které se stávají venku nebo u vás doma vyřešíte ideálně vy za vás oba. Pokud máte pro svého psa být leadrem, který ho provede životem a kterého tak bude pes chtít přirozeně následovat, měli byste být schopní svému psu ukázat, že se o jeho komfort a bezpečí dokážete postarat v jakékoliv situaci. Ještě než si to zkusíme ukázat a rozvést na pár příkladech, zkuste se ptát sami sebe, jestli byste se v různých situacích, jenž se vám se psem stávají, cítili vy sami (ale z pohledu PSA) sami se sebou bezpečně. Typický příklad, který se mi často s klienty stává je situace, kdy chtějí lidé, aby jejich pes v klidu procházel kolem ostatních psů a nevyjížděl po nich. Už víme, že pes cítí naše ropoložení, naší nervozitu, energii a vnitřní nastavení. Pokud už jsem tedy nervózní sto metrů dopředu, když teprve v dálce vidím blížícího se psa, nemohu očekávat a chtít po mém psovi, aby nereagoval. Můj pes chce cítit, že situaci vyřeším a pokud mi nevěří, že jsem toho schopen, musí převzít kontrolu nad situací za vás oba váš pes. V ten moment se o vaše bezpečí stará váš čtyřnohý parťák.

Často vídávám, že se s mojí fenkou jdeme projít a z dálky na nás štěká pes, který je před svým páníčkem a štěkotem nám dává najevo, že by bylo dobré, kdybychom si na něho a jeho páníčka dávali pozor (zde může být důvodů štěkání psa víc - strach, hlídání si teritoria, zvědavost, frustrace z vodítka, snaha dostat se k mému psovi atd.). Ale jeho páníček situaci neřeší vůbec. Nechává psa, aby se se situací "popral" za ně oba. Opět se o bezpečí stará pes a ne jeho páníček.
Starat o bezpečí bychom se měli i při seznamování se s jiným psem nebo pokud k nám přichází např. jiný pes na volno (zde je to povinnost u psů, kteří mají strach a jsou nervózní při kontaktu s druhými psy). Zastaňte se svého psa a pokud vidíte, že přítomnost druhého psa vašemu psu není příjemná, situaci řešte. Pokud váš pes totiž neuvidí a neucítí, že se o něho postaráte, dříve nebo později si poradí sám, protože k tomu bude donucen (zvyšující se reaktivita, strachová agrese, snaha o útěk ze situace atd.)

Jeden z mých oblíbených příkladů je hlídání psů u plotů za barákem. Když procházím v létě vesničkami, schválně pozoruji, u kterých plotů na nás štěkají psy za plotem, i když páníčci jsou na zahradě, a nebo kteří si v klidu polehávají na trávě a ani si nás s mým psem nevšimnou. Ti první psy se totiž starají o bezpečí své"smečky", protože jim nebylo vysvětleno, že se o bezpečí starat nemusí. Zatímco psi, kteří si leži na trávě a v klidu odpočívají, nereagují, protože věří, že se jejich páníček o bezpečí a klid postará.

Doma je běžným příkladem štěkání psa na procházející sousedy za dveřmi na chodbě. Pro psa je přirozené, že svým štěkotem dává smečce vědět, že se za dveřmi něco děje. Po tomto upozornění by ale situaci měl převzít člověk a psovi ukázat, že situaci přebírá. V praxi to znamená, odvést psa od dveří a v klidu a asertivné jej utišit. Pokud se takto zachovám ze začátku pokaždé, postupem času pes pochopí, že sousedy za dveřmi konečně řešit nemusí.

Bezpečný by měl být i odpočinek. Zde apeluji především na rodiny s dětmi. Jestliže náš pes odpočívá, měli bychom jeho potřebu respektovat a dopřát mu odpočinek ideálně nerušený. Nemělo by se stávat, že psa vyruším ze spánku, protože si chci splnit svojí potřebu a to pomazlit se nebo si se psem pohrát. Stejně jako bychom nechtěli mi, aby nás někdo budil o půlnoci ze spánku, tak i pes má právo odpočívat nerušeně a bezpečně.