Jak vycvičit a vychovat psa
Při denní práci s klienty jsem si postupem času uvědomil, jak vnímá drtivá většina společnosti výcvik a výchovu psa. Zkráceně a zjednodušeně – pořídím si psa, budu s ním chodit na cvičák a pes bude po pár lekcích na cvičáku vychovaný, bude si moci v parku lítat s ostatními pejsky a kdykoliv budu mít stoprocentní přivolání. Vlastně se jím nedivím, také jsem tomu ve svých úplných začátcích věřil. Kéž by to bylo takhle jednoduché, ale buďme k sobě upřímní – není. Takto to doopravdy nefunguje.
Je potřeba rozlišovat výcvik a výchovu. Obě části jsou pro život psa s námi důležité, ale zdaleka to není totéž. Mé klienty učím, jak cvičit svého psa. Jak naučit klasické povely jako je "K noze, sedni, lehni, ke mně, volno atd." Ale hlavně se jím snažím předat myšlenku, že cvičení je důležité, ale správná výchova je mnohem důležitější.
Pod pojmem "správná výchova psa" si představím hlavně naplnění přirozených potřeb psa a nastavení hranic a mantinelů, co pes může a nemůže. Zní to jednoduše, ale věřte mi – není. Není to jednoduché, protože chybí velmi často porozumění mezi člověkem a psem z důvodu toho, že se na to jednoduše díváme z našeho lidského pohledu a ne z pohledu toho, koho chceme vychovávat – tedy v našem případě psa (ne naše dítě nebo našeho partnera). A toto je vlastně hlavní myšlenka, kterou se svým klientům vždy snažím předávat. Naučit se dívat se na svět pohledu našeho čtyřnohého parťáka. Teprve až když pochopíme, co od nás náš pes doopravdy potřebuje (ne - opravdu to nejsou cviky "k noze, sedni, ke mně atp."), až poté budeme moci svého psa "správně vychovat" a vy budete mít v budoucnu vedle sebe spokojeného parťáka, který k vám přijde kdykoliv na přivolání. Ale ne proto, že jste ho naučili CVIK "ke mně". Ale protože pes bude chtít být ve vaší přítomnosti radši, než s ostatními lidmi a cizími psy. Bude vás brát jako středobod vesmíru, protože ty vy mu naplňujete jeho přirozené potřeby a provázíte ho životem. Jako psa – ne jako člověka. Ano – je to dost obecné, ale přitom tak jednoduché. Pojďme si tedy ukázat pár příkladů z praxe, které vidí denně každý z vás, ale drtivá většina lidí vnímá tyto situace ze svého lidského pohledu a ne ze psího.
Typické příklady lidského pohledu na psí svět a polidšťování psů:
běhání na volno s cizími psy, aby pes měl kamarády (Pes nepotřebuje sociální kontakty s ostatními psy, jako my lidé mezi sebou.)
nadměrné mluvení a povídání si se svým psem (Pes nerozumí významu našich slov, pokud je na něho mluveno v souvětích a v nadměrné míře. Vnímá naši intonaci, energii, momentální rozpoložení, ale ne význam vět.)
mluvení na psa jako na malé dítě (Chceme si psa získat milým přístupem a často ho bereme jako malého roztomilého plyšáka na hraní. Pes v tomto může vidět slabost a zbytečně podkopáváme naši autoritu.)
vnímání svého psa jako náhrady za svého partnera nebo dítě
pojmenování psů typicky lidskými jmény (Přemýšleli jste někdy, proč se psům zpravidla dávají jména ne typická pro lidi? Např. Fox, Max, Rex, Brit, Bailey, Ashley atd. Je to přesně z toho důvodu, abychom neměli pocit vnímat psa jako lidskou bytost. Je to přeci pes. Pokud ale svého psa pojmenuji Barunka, Karlík, Petřík atd. mohu poté mít opět tendenci vnímat psa jako člověka. Možná sami ucítíte rozdíl, pokud si jen představíte, kdyby jste na svého psa volali "Foxi" a nebo "Petříku".)
krmení psa od stolu lidským jídlem nebo ještě hůře - usazování psa u stolu (Viděl jsem už situace, kdy byla malá plemena např. v kavárně usazována ke stolu svými páníčky.)
spaní psa v posteli
pořizování oblečků, vodítek, obojků a jiných doplňků za účelem, aby pes s námi ladil a aby mu to slušelo
nošení psa v kabelce a nebo v "psím" kočárku atd.
(následující článek)